Dmitrij Muratov

ruský novinář a televizní moderátor

Dmitrij Andrejevič Muratov (rusky Дмитрий Андреевич Муратов, * 30. října 1961, Kujbyšev) je ruský novinář, spoluzakladatel a šéfredaktor ruského opozičního listu Novaja gazeta. V říjnu 2021 získal Nobelovu cenu za mír, spolu s filipínskou novinářkou Mariou Ressaovou.[1]

Dmitrij Andrejevič Muratov
Dmitry Muratov, 2012.JPG
Narození30. října 1961 (59 let)
Samara
Alma materSamarská státní univerzita (do 1983)
Povolánínovinář, televizní moderátor, redaktor, moderátor a šéfredaktor
ZaměstnavatelKomsomolskaja pravda (1987–1992)
Novaja gazeta (od 1993)
ATV
OceněníŘád přátelství (1999)
Mezinárodní cena svobody tisku CPJ (2007)
rytíř Čestné legie (2010)
Řád kříže země Panny Marie (2013)
Zlaté pero svobody (2016)
… více na Wikidatech
Politická stranaJabloko (od 2003)
Funkcešéfredaktor (Novaja gazeta; 1995–2017)
šéfredaktor (Novaja gazeta; od 2019)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v dnešní Samaře (tehdy Kujbyšev).[2] Vystudoval filologickou fakultu Samarské státní univerzity. Při studiu ho začala zajímat novinařina, byl i na brigádě v místních novinách. Po úspěšném vystudování univerzity sloužil v letech 1983 až 1985 v Sovětské armádě.[3]

Novinářská kariéraEditovat

V roce 1987 se přestěhoval do Moskvy a začal pracoval pro list Komsomolskaja pravda. Po diskusi o dalším směřování tohoto periodika, ve kterém jeho vize neuspěla, v roce 1992 redakci deníku opustil. S týmem kolegů pak založil list Novaja Ježednevnaja Gazeta, který se zabýval politikou, korupcí nebo válečnými zločiny v Čečensku. V obtížných začátcích listu finančně pomohl bývalý sovětský lídr Michail Gorbačov, který mu věnoval část z peněz, které obdržel společně s Nobelovou cenou za mír.

Na přelomu let 1994–1995 se Muratov jako zpravodaj věnoval první čečenské válce. V roce 1995 se stal šéfredaktorem listu, který získal současný název Novaja gazeta.[4] V roce 2017 pozici šéfredaktora opustil, ale o dva roky později se do ní vrátil.

Muratov během téměř 30 let práce pro list Novaja gazeta zažil smrt šesti svých kolegů, kteří upadli v nemilost vládnoucího režimu. Jeho kolegyní byla např. kritička Vladimira Putina Anna Politkovská, zastřelena v Moskvě v roce 2006 (objednatel její vraždy nebyl nikdy dopaden).[5] K dalším patřili Igor Domnikov († 2000), Viktor Popkov († 2001), Jurij Ščekočichin († 2003), Anastasija Baburovová († 2009) nebo Natalja Estěmirovová († 2009).

Nobelova cena za mírEditovat

V roce 2021 získal Muratov Nobelovu cenu za mír; spolu s ním ji obdržela filipínská novinářka Maria Ressaová. Nobelův výbor ocenil jejich dlouhodobou novinářskou činnost v obtížných podmínkách a boj za svobodu slova.[2]

Politické názoryEditovat

Muratov je roku 2004 členem liberální opoziční strany Jabloko,[3][6] v roce 2011 za stranu kandidoval v místních volbách v Moskvě.

Kriticky se vyjadřuje k politice Vladimira Putina. V roce 2014 podepsal provolání kritizující ruskou anexi Krymu.[7] V roce 2020 podepsal dopis na podporu dlouhodobě protestujících proti běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi.[8] V roce 2021 byl jedním z iniciátorů petice požadující propuštění opozičníka Alexeje Navalného.[9]

ReferenceEditovat

  1. Bez svobody slova není demokracie. Nobelova cena míru jde do Ruska a na Filipíny. iDNES.cz [online]. 2021-10-8. Dostupné online. 
  2. a b The Nobel Peace Prize 2021. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Муратов, Дмитрий Главный редактор "Новой газеты". lenta.ru [online]. [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. 
  4. YABLOKOV, Ilya. Nobel peace prize: how Dmitry Muratov built Russia’s ‘bravest’ newspaper, Novaya Gazeta. The Conversation [online]. 2021-10-8. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ŠTĚPÁNEK, Vít. Cenu za mír mají stateční novináři. Nobelův výbor ocenil jejich činnost v obtížných podmínkách. Lidovky.cz [online]. 2021-10-8. Dostupné online. 
  6. YABLOKO, Author:. Grigory Yavlinsky congratulates Dmitry Muratov on being awarded the Nobel Peace Prize [online]. 2021-10-08 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Обращение инициативной группы по проведению Конгресса интеллигенции «Против войны, против самоизоляции России, против реставрации тоталитаризма» и письмо деятелей культуры в поддержку позиции Владимира Путина по Украине и Крыму. Новая газета [online]. 1394711220000 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (rusky) 
  8. ECHOMSK. EchoMSK: «Мы глубоко возмущены, что диалогу с обществом власть предпочитает насилие». Эхо Москвы [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (rusky) 
  9. Немедленно освободить Алексея Навального. Change.org [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat