Sebastian Kurz

rakouský politik

Sebastian Kurz (výslovnost: [zeˈbastˌi̯a:n ˈkʊrt͡s]IPA; * 27. srpna 1986 Vídeň) je rakouský politik, mezi roky 2020–2021 spolkový kancléř, který v říjnu 2021 na úřad rezignoval pro podezření z korupce a úplatkářství.[1] Tuto funkci zastával již v letech 2017–2019. Od července 2017 působí také jako předseda Rakouské lidové strany (ÖVP).

Sebastian Kurz
Sebastian Kurz (2020)
Sebastian Kurz (2020)
25. a 27. kancléř Rakouska
Ve funkci:
7. ledna 2020 – 11. října 2021
PrezidentAlexander Van der Bellen
PředchůdkyněBrigitte Bierleinová
NástupceAlexander Schallenberg
Ve funkci:
18. prosince 2017 – 28. května 2019
PrezidentAlexander Van der Bellen
PředchůdceChristian Kern
NástupkyněBrigitte Bierleinová
17. ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
16. prosince 2013 – 18. prosince 2017
KancléřWerner Faymann
Christian Kern
PředchůdceMichael Spindelegger
NástupkyněKarin Kneisslová
Předseda Rakouské lidové strany
(úřadující: 15. 5. 2017 – 1. 7. 2017)
Úřadující
Ve funkci od:
1. července 2017
PředchůdceReinhold Mitterlehner
Poslanec Národní rady
Ve funkci:
9. listopadu 2017 – 22. ledna 2018
Ve funkci:
29. října 2013 – 16. prosince 2013
Předseda OBSE
Ve funkci:
1. ledna 2017 – 18. prosince 2017
PředchůdceFrank-Walter Steinmeier
NástupkyněKarin Kneisslová
Stranická příslušnost
ČlenstvíRakouská lidová strana

Narození27. srpna 1986 (35 let)
Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
SídloVídeň
Alma materVídeňská univerzita (nedokončil)
Profesepolitik
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád Srbské republiky
PodpisSebastian Kurz, podpis
Webová stránkawww.sebastian-kurz.at
CommonsSebastian Kurz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V říjnu 2010 byl zvolen do vídeňské obecní rady. V rámci rekonstrukce prvního Faymannova kabinetu během dubna 2011 získal post státního tajemníka pro integraci při ministerstvu vnitra. V parlamentních volbách 2013 se stal poslancem Národní rady a v druhé Faymannově vládě ministrem zahraničí.[2]

Po rezignaci vicekancléře Reinholda Mitterlehnera v květnu 2017 jej nahradil na pozici předsedy lidovců. V následných parlamentních volbách 2017 dovedl lidovce k vítězství se ziskem 31,5 % hlasů.

Kancléřem byl jmenován 18. prosince 2017 spolu s dalšími členy svého prvního kabinetu. Po skandálu koaliční strany FPÖ podal demisi. V následných předčasných volbách jeho lidová strana opět zvítězila a v lednu 2020 byl znovu jmenován kancléřem.

V úřadu kancléře se Kurz stal nejmladším premiérem na světě, poprvé ve 31 letech[3] a podruhé o tři roky později, čímž v tomto kritériu předstihl Finku Sannu Marinovou.

ŽivotEditovat

Mládí a začátky kariéryEditovat

Narodil se roku 1986 ve Vídni, v jejíž čtvrti Meidling strávil dětství. Od roku 1996 studoval na gymnáziu (Bundesrealgymnasium Erlgasse)[4], kde v roce 2004 maturoval. Následně absolvoval povinnou vojenskou službu. Při zaměstnání navštěvoval Právnickou fakultu Vídeňské univerzity,[5] kterou však nedokončil, dobrovolně ji opustil, aby se věnoval politice.[6][7][8]

Již v roce 2003 vstoupil do mládežnické organizace Rakouské lidové strany, v roce 2009 byl zvolen jejím předsedou. V letech 2010–2011 zasedal ve vídeňské městské radě. V dubnu 2011 došlo k jeho jmenování do nově zřízeného úřadu státního tajemníka pro integraci při ministerstvu vnitra. V zářijových parlamentních volbách 2013 byl za lidovce zvolen do Národní rady.

Ministr zahraničních věcíEditovat

V prosinci 2013 se stal ministrem zahraničí ve druhém kabinetu kancléře Wernera Faymanna, tvořeného koalicí lidovců a socialistů. Na kancléřovu žádost také nově získal portfolio sociální integrace. Ministerský slib složil ve věku 27 let, čímž se stal nejmladším členem rakouské vlády od založení Rakouské republiky a nejmladším šéfem diplomacie států Evropské unie.

Předseda lidové stranyEditovat

V červenci 2017 byl se ziskem 98,7 % odevzdaných hlasů na sjezdu v Linci zvolen předsedou Rakouské lidové strany (ÖVP), když pro něj hlasovalo 464 z 472 přítomných delegátů.[9][10] V úřadu tak nahradil Reinholda Mitterlehnera. Před svým zvolením do čela strany rakouských lidovců zdůraznil také svůj požadavek moci více zasahovat do vnitrostranických záležitostí, např. mít možnost ovlivňovat, vetovat sestavování kandidátek aj.[11]

Jako předseda strany se v květnu 2017 kvůli rozporům v koalici se sociálními demokraty (SPÖ)[12] aktivně zasadil za konání předčasných parlamentních voleb.[13]

Spolkový kancléřEditovat

Rakouská lidová strana pod jeho vedením vyhrála parlamentní volby 15. října 2017 se ziskem 31,5 % hlasů a 62 mandátů, což znamenalo posílení oproti roku 2013 o 7,5 % hlasů a 15 mandátů. Výrazné vítězství bylo zapříčiněno především akcentací témat imigrace a sociální politiky. Sociálně demokratická strana Rakouska dosavadního kancléře Christiana Kerna skončila ve volbách jen těsně druhá před Svobodnou stranou (FPÖ). Poté došlo k vyjednávání o nové vládní koalici mezi Kurzem a šéfem FPÖ Heinzem-Christianem Strachem. Shodu na všech programových a personálních otázkách oznámili 16. prosince 2017.[14] O dva dny později jej jmenoval prezident republiky Alexander Van der Bellen spolkovým kancléřem.[3] Účast Svobodných na vládě se stala předmětem kritiky.

Během kancléřství prosadil řadu reforem a změn, ale vládu rovněž doprovázely skándaly koaliční strany. Po aféře Ibiza z května 2019 se většinová koalice ÖVPFPÖ rozpadla a pouze minoritní lidovecká vláda nezískala důvěru parlamentu od opozičních subjektů SPÖ, FPÖ a JETZT. K předčasným volbám dovedl zemi úřednický kabinet Brigitte Bierleinové.

Po jasné volební výhře v parlamentních volbách v září 2019 sestavil Sebastian Kurz svou druhou vládu, jmenovanou prezidentem Van der Bellenem v lednu 2020. Poprvé v historii Rakouska vstoupili do vládního patra politiky Zelení, s nimiž lidovci uzavřeli koaliční dohodu během prosince 2019. Za priority nové vlády byl označen boj za bezpečnost a proti nelegální migraci, boj za ekologii a ochrana klimatu.

V říjnu 2021 rezignoval na post kancléře, neboť byl obviněn z korupčního jednání, nahradil ho dosavadní ministr zahraničí Alexander Schallenberg, kterého prezident Alexander Van der Bellen jmenoval 11. října 2021.[15][16]

Soukromý životEditovat

Od osmnácti let udržuje partnerský vztah se Susanne Thierovou, která vystudovala obchodní akademii a působí na ministerstvu financí.[17][18] Žije v rodném Meidlingu, 12. vídeňském městském okrese.[19]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebastian Kurz na anglické Wikipedii.

  1. Sebastian Kurz odstoupil z funkce rakouského kancléře [online]. Česká televize, 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  2. Austria swears in EU's youngest foreign minister Sebastian Kurz [online]. BBC News, 16-12-2013. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Rakousko má novou vládu. Vede ji nejmladší premiér v Evropě Sebastian Kurz | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-12-18 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. 
  4. SCHUMACHER, Elizabeth. Make Austria Great Again — the rapid rise of Sebastian Kurz [online]. DW, 17-01-2018 [cit. 2019-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-18. (anglicky) 
  5. Lebenslauf Sebastian Kurz. oevp-wien.at [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-14. 
  6. Der Außenminister, der sich mit der Türkei anlegt [online]. Stern, 16-08-2016 [cit. 2018-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-05. (anglicky) 
  7. Tobias Rapp. Ein Mann, ein Programm [online]. Der Spiegel, 2017-05-26 [cit. 2017-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-17. (anglicky) 
  8. heute.at Sebastian Kurz: "Ich kenne Strache. Er hetzt." vom 21. April 2011
  9. Šéfem rakouských lidovců byl zvolen třicetiletý ministr zahraničí Kurz. Může se stát kancléřem. Aktuálně.cz. 2017-07-01. Dostupné online [cit. 2017-10-06]. (česky) 
  10. AZET.SK. Sebastian Kurz sa stal predsedom rakúskej ÖVP. aktuality.sk. Dostupné online [cit. 2017-10-06]. (slovensky) 
  11. Napětí v Rakousku. Kurz si pro předsednictví ÖVP klade podmínky. TÝDEN.cz. 2017-05-13. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. 
  12. Šéf diplomacie: Rakouské lidovce povede Kurz, chce předčasné volby. TÝDEN.cz. 2017-05-14. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. 
  13. Rakousko míří pravěpodobně k předčasným volbám. Chce je nový šéf lidovců Kurz. Aktuálně.cz. 2017-05-14. Dostupné online [cit. 2017-10-06]. (česky) 
  14. LÖWENSTEIN, Stephan: Prachtvolle Ausblicke nach Sonnenuntergang (Skvělé výhledy po západu slunce). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 18. prosince 2017, s. 2 (německy).
  15. APA. Linhart wird neuer österreichischer Außenminister. apa.at [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. (německy) 
  16. Rakouský kancléř Kurz končí v čele vlády. Krok vysvětlil nařčením z korupčního jednání. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  17. Kurz: Das ist seine First Lady [online]. www.oe24.at [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  18. Sie will keine Brigitte Macron sein [online]. Süddeutsche Zeitung, 16-10-2017 [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-18. (německy) 
  19. Was die Österreicher jetzt über Kurz wissen wollen [online]. kurier.at [cit. 2018-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-30. (německy) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat